Je desátého, a proto je třeba zaplatit. Loni v lednu, ve strahovské čajovně, mě těsně odjezdem domů Алексей a Оля naučili tři nová ruská slova: общага, чувиха a красавчик. Abšága je jediné z nich, které se dá víceméně bez problémů používat, čuvichu jsem prokoukl hned a krasavčik byl odhalen až po půl roce používání. Ale proto sem nepíšu, důležité je pouze slovo abšága, ostatní nám může být pofigu.
Sedím na pokoji, stisknu ctrl+t a do nové záložky prohlížeče zapíši adresu internetového bankovnictví. Ze seznamu vyberu příjemce, zapíši sumu, kliknu na odeslat. Přijde potvrzovací SMSka, opíši kontrolní kód a kliknu na odeslat. Hotovo. Alternativně je možné seběhnout dolů ze schodů za paní hospodářkou a zaplatit jí osobně.
Sedím na pokoji, vstanu od počítače, obleču se a jdu do školy. Vyběhnu do третего patra Н korpusu, projdu dveřmi do П korpusu, kde je kasa. Ne tak jednoduché to není!
Na papírku od Iriny z meždunárodnovo ofisa mám instrukce. Já vím, minule jsem tu byl s ní, ale tady prostě nejsem v Praze. Co se u nás zvládne vyřídit s jedním člověkem/strojem, k tomu jsou v Rusku zapotřební minimálně tři pracovníci vytížení na sto dvacet procent.
Hodinky ukazují 11:00, v 11:40 začíná přednáška Еконимики природопользования, správné načasování je důležité! V pátek jsem utřel nos, protože v 13:50 byla stále přestávka na oběd a to prostě nelzja. V pondělí ještě nebylo nic připravené, ale prý na mě myslí, a proto jsem přišel i dnes, v úterý.
Stejně jako v pátek a v pondělí, tak i v úterý zaklepu na dveře, vstoupím a podle papírku s instrukcemi se obrátím k Галине Ильиничне, to je ta paní nejblíže ke dveřím. Úsměv. Už si mě pamatuje a to jsem tu byl teprve dvakrát, ale to hlavní, разчет за общежитие за март je připraven.
Level 1: Successfully completed.
Nechám si potvrdit instrukce od Iriny - souhlasí - a přesouvám se do místnosti přes chodbu. Jak jsem zjistil později, tak ne, slovo бухгалтерия nemá se slovem бухать nic společného. Наталья Николаевна, level dva. Zařadím se do fronty o délce nula a čekám. Pozoruji dění v místnosti.
U okna sedí dvě, u nás bych řekl slečny, ale tady už nejspíš několik let, paní. Jedna ze začátku pilně ťuká do klávesnice omračující frekvencí deset znaků za minutu. Když pochopí, že nejsem nebezpečí, přestává. Druhá slečnopaní takovými problémy zřejně netrpí, a proto si nepokrytě s třetí paní, předpokládám na návštěvě z jiné kanceláře, v paměti oživují včerejší pětset devadesátý sedmý díl telenovely na motivy ruské klasiky Čuk a Gek na návštěvě u Timura a jeho party.
No a konečně maja Nataša a jijó vystřihovánky. Představte si asymetrickou padesátnici (ve významu asi metr vysoká, asi metr široká), silné brýle, jazyk nesmírným soustředěním maličko přesahuje rty, pilně plní své pracovní úkoly. Stopky běží. Z hromádky na stole vezme papír formátu A4, pečlivě odstříhne první hranu - stříííííh, pečlivě odstříhne druhou hranu - stříííííh, dále se přesune ke třetí hraně - stříííííh, zarovná čtvrtou hranu - stříííííh, a aby to bylo opravdu dokonalé, pečlivě odstříhne přebývající centimetr páté hrany - stříííííh - a samozřejmě se nesmí zapomenout ani na dva centimetry od okraje hrany šesté - stříííííh a scvak sešívačkou. Po pěti minutách se vrhne k dalšímu papíru a opět pečlivě obstříhá všech šest-až-osm stran.
Moje fronta se rozrůstá na dvě osoby, asymetrická paní kopíruje dokument. (O tři minuty později.) Z kopírky vyjíždí papír, je přetočen a vydáno citoslovce hmpff, protože je příliš tmavý. Náš zásobník čítá už tři osoby, nově příchozí slečnopaní potřebuje konzultaci ohledně nového formuláře P čtyřista třicet sedm tečka tři. Vystřihovánky zařazují turbo a už po dvou minutách se dostávají k odpovědi.
Opět jsem na řadě, pohled na hodinky odhaluje 11:37! Извините, я хочу заплатить за общежитие. Námahou urvaný pohled a monolog. No dobře. Co potřebuješ? Zaplatit nám? Můžeš platit v Ursabance jako všichni ostatní. Ne, nevadí, že jsi zahraniční student. Naše pravidla? A děvočka ti opravdu říkala, že máš jít sem? Ne tady děvočka, na kterou se tak upřeně dívám a která si také myslí, že mluvím na ní, děvočka z meždunárodního. A s rasčotem tě taky poslali sem? No dobře, ale příště už od tebe žádné peníze nevezmu. Ne, příště už sem nemusíš chodit. Vždyť vidíš, kolik tu mám práce. A kolik že máš zaplatit? Na jakém papíru? Jo, na tom, co jsi mi dal. Šestset třicet jedna, padesát jedna. A tu jednu kopějku platíš taky nebo ne? Já vím, že to musíme vědět my, když tady pracujem. Ano, teď zaplatit v kase. Da svidáňa ve významu sbohem. Irina bude mít radost, až jí to budu povídat :-D Россия, я тебя люблю!
Level 2: Successfully completed.
V kase to už bylo v pohodě. Do okýnka jsem strčil oba papíry, druhý způsobil trochu zmatků, protože byl pro mě. Byly vytvořeny další dva dokumenty, předáno 631,51 - kopějka zaokrouhlena dolů, suma naťukána na pokladnu a účtenka natrhnuta. Ano, hned po druhém placení v ruském obchodě jsem se ptal, proč je trhají. Natrhnutí prý symbolizuje předání zboží. Nepochopil jsem, k tomu je přece účtenka, ne?
Až teď, o více než dva měsíce později a dávné vzpomínce na kupování Карты маршрут Красноярска v knihkupectví, mi to došlo. Jedna paní ukazuje mapu, když řeknete, že si ji vezmete, pošle vás zaplatit na kasu, paní na kase zavolá přes místnost kolik?, zaplatíte, s účtenkou se vrátíte k první paní, ta přetrhne účtenku - předá zboží a vy spokojeně odcházíte jako šťastný vlastník silně nepřehledné mapy. Ty si takové debil, vždyť je to tak jednoduchý a tobě to trvá dýl než dva měsíce!
A můžu se ještě zeptat? Už dvakrát jsem promeškal stipendia, zmatky v meždunárodnom, nevíte kolikátého budou tento měsíc? Aha, nejlépe se zeptat v místnosti Н třista dvacet sedm. Děkuji moc...
Level 3: Successfully completed.
To su ale krasav..., ehm..., maladěc!
Skoda, ze v Tomsku si ubytovanie neplatime ;-) Mohla byt aspon sranda.
tlw
reknete lol!