Promoce.ru

Fri, 27 Feb 09 21:38:34 +0700

Dnes jsem byl na promocích. Ne na svých, ale na promocích svých ruských druzej. Артём, Иван i Антон dosáhli na krásný, ehm, červený diplom.

Původně jsem si myslel, že dnešek bude velkým dnem i pro Аню, nicméně ta vše zvládla již ve středu. Tohle jsem bohužel zjistil až ve chvíli, kdy už bylo pozdě. Situaci jsem se tehdy pokoušel zachránit duchapřítomnou SMSkou Аня, у тебя сегодня вручание дипломов!, ale při zpětném pohledu si říkám, že ona nejspíš o správném datu věděla ;-)

Do A korpusu jsem dorazil o dvacet minut dříve, vystoupal nahoru do четвёртого patra a jelikož jsem mezi patnácti přítomnými nedetekoval žádnou známou tvář, odebral jsem se naproti do meždunarodnovo, kde mi Ирина oznámila, že stipendium dostanu až za měsíc. Samozřejmě za oba měsíce, takže o nic nepřijdu.

Po pěti minutách jsem zavolal Виолетте, kde se toulá - před hodinou mi psala, jestli půjdu - a v tom se objevil Антон. Od loňska, kdy odjeli z Prahy, jsem ho neviděl. Košili měl a ano, slušelo mu to, ale v džínách na promoce? No holt jiná země, jiný mrav.

Vešli jsme. První čeho jsem si všiml byly balónky na stěnách a ručně kreslené karikatury studentů na stolech. Trochu mě zarazilo, když Антон požádal za stolem sedivšího spolužáka o svůj diplom. Fascinované što?! Jenom se usmál a vysvětlil, že si musí vzít svůj diplom, aby ho mohl dát profesorům, aby mu ho mohli vzápětí vrátit zpátky. Tak takhle je to, úsměv od ucha k uchu!

Za chvíli dorazil i Артём, který, jako vždy podle hesla všechno s nadšením, začal všem ukazovat svoji karikaturu. Ihned po něm přišli i Иван a Виолетта.

Ne, Виолетта dnes přišla jako host, a ano, také jsem byl překvapen. Promoce bude mít až v červnu a druhé překvapení... bakalářské. Proč já tu nikdy nejsem schopný u nikoho odhadnout věk? Navíc i u lidí, které znám už z Česka, to je prostě ostuda!

Těm, co mají dvacet jedna běžně hádám osmnáct a těm, co mají sedmnáct hádám devatenáct. Nějak se s tím budu muset poprat. Na druhou stranu, mých dvacet čtyři ještě neuhodl naprosto nikdo, ale chápu, že pro ně je to složitější, až jim bude dvacet čtyři, budou nejspíš už rok, dva, pracovat. Věkově je to tu dost posunuté.

Chvilku jsme kecali a pak jsme se šli s Виолеттой posadit, show začínala. Doslova. Zvolili jsme stratetické místo vzadu, abych nerušil až budu předčasně odcházet. Dnes je pátek, den kdy chodíme s Čechy do bazénu.

A už to začíná! Jako prvního vyvolali na pódium Артема, hned za ním Ивана a Антон přišel na řadu tuším jako osmý. Celkem skupina čítala kolem dvaceti lidí, čili jedna studijní gruppa, dnes by se měly zvládnout, tuším, tři. S nimi jsou na pódiu ještě kluk a slečna, moderátoři dnešního pořadu.


Promoce

Na pódium pozvou pro mě neznámého profesora, že by pan třídní učitel?, který v nepříliš připraveném proslovu popřeje spoustu štěstí do budoucího života a takové ty standardní řeči. Dále přichází pán, který místo blahopřání spíše ujišťuje, že škola bude mít vždy pro všechny dveře otevřené... ani se nemusí číst mezi řádky, aby se objevila skrytá reklama na doktorské studium, které ostatně také zmiňuje. Nutno podotknout, že ani jeden z hovořících není oblečen v taláru, nedrží v ruce berlu a ani nemá kolem krku těžký zlatý řetěz. Vyběhli prostě v saku s rozepnutými knoflíky po schodech na pódium, vzali si od moderátorů mikrofon a začali mluvit.

Slečna s chlapcem oběma poděkují a začnou představovat přítomné studenty. Jméno a nějaká vtipná zajímavost, připadal jsem si jako na maturiťáku. Dále přichází na řadu otázky, Артёма zkoušeli nachytat dotazem na jméno načálníka školy, ale věděl :-)

Opět jsou pozváni třídní učitel s druhým papalášem a na řadu přichází ta úplně nejslavnostnější chvíle, předání diplomů. Připadám si jak v deváté třídě, prohodit několik slov s blahopřáním, potřást zpocenou rukou, předat vysvědčení a jít k dalšímu žáčkovi. Během tří minut hotovo, studenti odcházejí ke šťastným maminkám. Zamáčknout slzu.

Na pódium skáčí dva zpěváci, zpívají ruský hit, který občas slýchávám v rádiu, běhají a tancují a vyzývají obecenstvo, aby se k nim přidalo - promoce v ruském stylu. Po nich dochází k inkrementaci iterátoru, test podmínky a další průchod cyklem, přichází dalších dvacet nebožáků. Zakřičím Виолетте do ucha, ať za mě poblahopřeje malčikám, zvedám se a odcházím směr bazén, rebjata tam jsou už hodinu, tak abych je stihl. Všechni tři už mají svou slavnou chvíli za sebou, snad se nic nestane, když odejdu dřív...

Pomalu začínám organizovat Operaci Р, včera večer jsem rozeslal pozvánky, Р je počáteční písmeno produktu, jenž jsem rebjatům přivezl z Česka. Domluvili jsme se, že ho vypijeme po promocích, tak se snad konečně dočkají...

Možná si říkáte, že se mi tato společenská událost nelíbila, že to byla spíše televizní show a ne seriózní akt zakončení vysokoškolského studia, plný nesmyslných formálností, talárů, latinských titulů, které si každý plete a nikdo jim nerozumí, a nekonečného přešlapování mezi dvěma stovkami dalších trpících. Nemůžu říci tak ani tak, jako spousta dalších věcí i tato akce byla pro Čecha nezvyklá a nečekaně jiná. Nebyla horší nebo lepší, byla prostě jiná a nesrovnatelná...

Oficiální oznámení na webu СибГАУ